Všichni si nejsme rovni

3 minuty čtení

 

 Existují lidé společensky významnější a společenský méně významní. Kdo to je? Jak se k takovým lidem chovat? Co to pro nás znamená?

 Ve společnosti jsou významnějšími osobami: žena, starší a nadřízený. Těm pomáháme do kabátu, otevíráme jim dveře, usazujeme je na čestná místa u stolu nebo v autě. Chceme-li ve společnosti uspět, musíme umět rychle identifikovat, kdo je společensky významnější a kdo méně. Co ovšem dělat ve chvíli, kdy se sejdou všechny významné osoby, tedy žena, starší muž a nadřízený? Věk i funkce jsou relativní a v tomto případě je nejvýznamnější osobou žena. V našich příkladech budeme tedy za významější osobu považovat právě ženu.

 Těmto významným osobám prokazujeme čest tím, že je máme stále po pravé straně (v autě, na ulici, v kině), jako první vstupujeme do neznámých míst, a naopak jim dáváme přednost při vstupu do míst běžných a známých, představujeme jim jako první ostatní osoby, usazujeme je na nejpohodlnější místa u stolu a tak dále.

 

Představení

 Nejdříve se představí muž, teprve potom žena. Ruku naopak podává první žena. Muž tedy při představení musí potlačit nutkání podávat ruku, ale vyčkat až tak učiní žena při svém představení (má čas na případně odmítnutí).

 Při představení zřetelně vyslovíme jméno a příjmení. Vzhledem k tomu, že následná konverzace se vede ve vykání, je pro nás důležité zapamatovat si hlavně příjmení. Proto nejdříve řekneme jméno, čímž protějšek zbystří a soustředí se na naše příjmení.

 Představujeme se vždy ve stoje, muž by měl mít zapnuté sako.

 

Představujeme někoho jiného

 Mnohokrát se nám stane, že musíme představit dva své známe mezi sebou. Určitě nemůžeme pouze sdělit jméno a v klidu odejít, přivedli by jsme dotyčné do trapné situace. Je proto na místě o dotyčném uvést krátkou charakteristiku.

 „Pane řediteli, dovolte, abych Vám představil svého přítele Tomáše Krásu, redaktora na volné noze. Projel prakticky celý svět, nedávno se zrovna vrátil z Laosu. Tomáši, to je ředitel naší společnosti, inženýr Petr Dlouhý, velmi rád cestuje a je to vášnivý sběratel.“

  Ruce si nepodáváme přes překážku, například přes stůl, nebo do kříže. Muž při podávání ruky vždy stojí.

 

Zdroj: Nová velká kniha etikety, Ladislav Špaček

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.